Ušla jsem dost dlouhou cestu na to, abych si nechala řídit život sušenkou!!!!

Dopis od ANY

27. června 2011 v 21:30 | pro-ana-hubni |  O ANA
Tohle je děsivý! Když jsem to četla tak jsem přemýšlela jestli to má holku nakopnout nebo odradit. Nejhorší je že jsem s hzůzou zjistila že je na tom něco pravdy. V některých věcech mě to úplně dostalo.


Dovol mi představit se. Jmenuji se, nebo jak mě nazývají lékaři a jiní, Anorexia. Moje celé
jméno zní Anorexia Nervosa, ale můžeš mi říkat Ana. Myslím, že se můžeme stát dobrými partnery. V blízké budoucnosti do tebe budu investovat hodně svého času a totéž očekávám od tebe.

V minulosti jsi slyšela své učitele a rodiče jak o tobě mluví jako o zralé a inteligentní osobě s tolika možnostmi. Kam se to podělo, mám se ptát? Nikdy nic z toho nebylo! Nejsi dokonalá, dost se nesnažíš a navíc ztrácíš čas přemýšlením a mluvením s přáteli nebo kreslením! Tyhle slabosti ti nebudou povoleny.

Tví přátelé ti nerozumí, nejsou k tobě upřímní. Kdysi, když se nejistota vkrádala do tvé mysli a ty ses jich zeptala, "Jsem…tlustá?" a oni odpověděli "Ale ne, jistěže ne" Tys věděla, že lžou! Jen já ti říkám pravdu. Tvoji rodiče, škoda mluvit! Víš, že tě milují a starají se o tebe, ale část toho je jen proto, že to jsou rodiče a že je jejich povinností to dělat. Teď bych ti měla říct tajemství: Někde hluboko uvnitř jsou tví rodiče zklamaní. Jejich dcera, ta s tolika možnostmi, je tlustá, líná a nehodná dívka.
Ale já to všechno změním.

Očekávám od tebe hodně. Není ti povoleno jíst moc. Začne to pomalu: snižování příjmu tuku, čtení tabulek s nutričními hodnotami, zbavování se nezdravých, smažených jídel atd. Na chvíli bude cvičení snadné: nějaké to běhání, možná nějaké dřepy či cviky na břicho, nic vážného. Možná takhle shodíš pár kil z toho svého tlustého těla. Ale nebude dlouho trvat a nebude mi to stačit.

Budu od tebe očekávat, že si budeš počítat a zapisovat svůj příjem kalorií a že začneš cvičit více. Vnutím ti limit. Musíš to přijmout, protože mi nemůžes vzdorovat! Začínám se do tebe vkrádat. Hezky brzo, jsem s tebou neustále. Jsem s tebou, když ráno vstaneš a běžíč k váze. Ta čísla se stávají jak přáteli, tak nepřáteli a ty si stále jen zoufale přeješ, aby byly nižší než včera, než večer… Do zrcadla se na sebe díváš s hrůzou.Pícháš a strkáš do každého špeku a usmíváš se, když přejedeě rukou přes kost. Jsem s tebou, když si plánuješ den: 400 kalorií, 2 hodiny cvičení. Ja jsem ten, kdo takhle plánuje, protože odteď jsou mé myšlenky spjaty s tvými.

Sleduju tvé myšlenky po celý den. Ve škole, když ve své mysli bloudíš neznámem, dám ti něco o čem můžeš přemýšlet. Přepočítej si kalorie pro tento den. Je jich příliš mnoho. Zaplním tvou mysl myšlenkami na jídlo, tvou váhu, kalorie a na věci, na které je pro mne bezpečné myslet. Protože teď jsem už v tobě. Jsem ve tvé hlavě, ve tvém srdci a duši. Ta bolest z hladu, kterou předstíráš že necítíš, jsem já.

Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá kráva!!!! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělám to tak, že talířek salátu ti bude připadat jako jídlo hodné krále. Rozházim jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček…jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničena.. TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté krávě, jíž jsi kdysi byla??? Přinutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherně hubené, s bílými zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Vždy budeš tlustá a nikdy nebudeš tak nádherná jako jsou ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuju odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhladovělého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla bys opět začít jíst a náš vztah by se začal rozpadat.
Občas se z tebe stane rebel. Ačkoli ne moc často. Rozpoznáš rebelské vlákno, které zůstalo ve tvém těle a které tě dovede do temné kuchyně. Dvířka od kredence se pomalu a jemným vrzáním otevřou. Tvoje oči budou kmitat po jídlech, které jsem držela z tvého dosahu. Najednou zjistíš, že tvé ruce tápají ve tmě po krabici se susenkami. Zhltneš je, mechanicky, ne kvůli jejich chuti, ale kvůli pocitu, že jdeš proti mně. Sáhneš po další krabici a další a další. Tvé břicho se nafoukne a začne vypadat groteskně, ale ty stejně ještě nepřestaneš. A po celou tu dobu na tebe budu křičet ať toho necháš, opravdu nemáš žádnou sebekontrolu, budeš tlustá.

Až tomu bude konec, opět se obrátíš na mě a budeš žádat o radu, protože ty opravdu nechceš být tlustá. Překročila si základní pravidlo a jedla jsi a nyní mě chceš zpět. Poženu tě do koupelny, na kolena a přinutím tě hledět na dno záchodové mísy. Tvé prsty pošlu hluboko do tvého hrdla a s pořádnou dávkou bolesti tě zbavím přijatého jídla. Znovu a znovu to budeš opakovat dokud ze sebe nedostaneš jen vodu a krev. To budeš vědět, že je to vše pryč. Když potom stoupneš, budeš se cítit slabá. Ale ihned se postav! Vybrala sis život v bolesti!
Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých ranních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo možná tě jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátila hlavou o zeď dokud by tě nebolela jak čert. Řezání je taky efektivní. Chci abys viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom si uvědomíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti.. snažíš se někoho přivolat, ale jakobys byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?!?!!Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.
Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou. Umožňuju ti přestat myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamnění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickýmy výpočty. Dám pryč i tvou snahu vyrovnat se svým vrstevníkům, snahu všechny potěšit. Protože teď jsem já tvůj jediný přítel, jsem ta jediná, kterou musíš potěšit.
Mám i svou slabou stránku, ale tu nesmíme nikomu říct. Pokud se rozhodneš proti mně bojovat, dostat se k někomu a říct mu, jak tě nutím žít, všechno se zničí. Nikdo to nesmí zjistit, nikdo nemůže rozbít ten krunýř, kterým jsem tě pokryla. Já jsem tě stvořila, tuhle hubenou, dokonalou dívku. Jsi moje, jenom moje. Beze mě nejsi nic. Tak se nesnaž mi vzdorovat. Když o tobě jiní mluví, ignoruj je. Zapomeň na ně, zapomeň na všechno co se tě snaží ode mě oddělit. Jsem tvá kladná stránka a míním to nechat tak, jak to je.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pavla Jirošová Pavla Jirošová | E-mail | 28. května 2013 v 20:16 | Reagovat

Holky, proberte se :( vždyť je to tady jako nějaká sekta! Necháte se ovládat a deptat dopisem napsaným od NIKOHO??

Na tohle se koukněte a potom se nad tím vším znovu zamyslete.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Cwm_BHVAtVI

2 lola lola | 5. června 2013 v 12:37 | Reagovat

ked ANA je to jedine spravne a my ostatni sa mylime ako je potom mozne ze ludia trpiaci ANOU umieraju..ak vas vasi rodicia a priatelia nechaju na pokoji tak umriete..to sa vam zda naozaj normalne..preco vsetky tie baby ktore vypocuju na slovo ANU umru..ani toto vas nedonuti zamysliet sa nad tym o com to je.. posluchnite dopis od ANY doslovne a na 100percent a do 12 mesiacov tu nie ste..ale to vzdy pride niekto kto vas dotrepe do nemocnice a vy mozte zacat odznova ze..keby nebolo vasich blizkych a ich kontrol uz davno ste mrtve dievcatka..tie co to stastie nemali a nemal ich kto sustavne kontrolovat tu uz nie su

3 lola lola | 5. června 2013 v 12:54 | Reagovat

ja verim v boha..a moj boh nikdy nehovori ze bez neho nie som nikto..ani mi nehovori ze ked budem chciet zit tak ako sa to paci mne tak ma znici..moj boh ma miluje taku aka som s chybami a kladmi..moj boh mi vravi ze som uzasna taka aka som..a moj Boh mi dava prislub ze ak sa budem mat rada ja sama bude ma vedie tmilovat aj ti ostatni..a ja som vdacna za to ze mam oci, nie kazdy ma totiz stastie vidit, som vdacna ze mam ruky a nohy, nie kazdy totiz moze chodit a sam jest, som vdacna za svoj zadok, nie kazdy totiz moze sediet a milujem svoje brusko, nie kazda zena moze porodit dieta..som nesmierne vdacna ze zijem a som zdrava, a vy co vsetko mate a iba skucite ake ste chudatka lebo vazite 50 a nie 30 kg..Boh vam dal vsetko a aj tak sa vam mali..chodte do ustavov a nemocnic a pozrite sa na tie male deti bez noch a ruk ako tuzia zit a ake su stastne ze tu vobec mozu byt, ucte sa od maleho dievcatka ktore umiera na rakovinu a utesuje svoju mamu aby sa netrapila..a co robite vy? iba vy vy a vy a vasa vaha..mate vsetko a pritom nemata nic..len tu nariekatea nariekate a este sa stazujete na tych vdaka ktorym tu ste..keby vas nechali osamote s vasou ANOU umriete..tak sa vzchopte..len slabi sa nechaju ovladat inymi..len slabi sa boja co povedia druhi..a silni si ziju svoj sen bez ohladu na to co povedia druhi a nepotrebuju nemocnice na to aby mohli prezit..cim slabsi je clovek tym skor a lahsie si ho ANA k sebe priputa..chapete to konecne

4 Ella Ella | 19. června 2013 v 18:36 | Reagovat

Já proti sanze zhubnout nic nemám... však je to dobré keď sa tlusté děvče snaží vypadat dobře, zvedne se jí sebevědomí a bude šťastnější! :-P  
Alle tohle už není normální, je to nebezpečné normální a rozumné děvče se tím řídit nebude ...
Ale co když se na tuto stránku dostane malá hloupá holčička která jako každá jiná chce vypadat jako panenka Barbie a bude si myslet že tohle je ten pravý návod a bude se taky podle toho řídit..!!! :-(  To by jste chtěli přivést někoho do nemocnice, nebo rovou do hrobu :-!  [:tired:]

5 Kllara Kllara | E-mail | 29. června 2013 v 10:43 | Reagovat

Musím říct z vlatní zkušenosti, že v tom dopise je to popsáno hodně pravdivě..... Měřím 180 cm a vážila jsem 47 kg, ale pořád jsem si připadala tlustá.
Letos v lednu jsem kvůli Aně skončila v nemocnici. Sekla jsem sebou ve škole, pak upadla do bezvědomí... Šla jsem s učitelkou do kabinetu, ale ona si nějak všimla, že mi není dobře. Ptala se mě, jestli jsem něco pila, jedla, odpověděla jsem že jsem nic nepila ani nejedla. Pak už si jen pamatuji, když jsem ležela v učebně ošetřovatelství a okolo mě skákali záchranáři a naše učitelky. Nejspíš nějaký ten záchranář volal nějakému doktorovi a říkal, že tu mají holku s podezřením na anorexii. V tu chvíli mi to nedošlo, i když jsem svoje praktiky detailně popsala v seminárce z psychologie a nemapadlo mě, že si to učitelé řeknou a budou to řešit, obzvlášť, když jsem na zdrávce....Pak už nic nevím, probrala jsem se až v nemocnici. Vím, že byl čtvrtek.... Pořád okolo mě každý skákal a staral se: primář, doktorky, sestřičky.... Najíst jsem dostala až druhý den, v pátek (nemůžete podávat člověku, který byl v bezvědomí a v šoku tekutiny a potravu ústy). Sanitář mi přinesl snídani, pak když setřička odnášela talíř, tak vyšla na chodbu a bylo slyšet jak někomu říká: "Ona to snědla všechno!" Jenže ještě ve čtvrtek v nemocnici byla máma a ta mi řekla, že když jsem tak moc nemocná, tak nebudu na intru. V tu chvíli jsem nevěděla, jestli je to jen další z jejich hloupých žertů, nebo to myslí opravdu vážně. To mi ale leželo v paměti a před obědem v pátek jsem prý sebou třásla a nereagovala na nic. Takže následovalo plno dalších vyšetření: lumbálka, EEG..... Ale nic, epilepsie to nebyla, nemici od klíštat taky ne.... Nakonec to vyhodnotili jako psychosomatickou poruchu.....Nejspíš ale na mě něco vyděli. Přes víkend tam byla několikrát psycholožka, psychiatr. Ptali se na jídlo, jak jím, ale já jsem jim odpověděla, že teď už normálně. Myslela jsem, že se na to budou ptát víc, ale jakoby to jen přešli.... Pak v pondělí se tam za mnou stavila učitelka na psychologii, protože měla v nemocnici s asistentama praxi. Pamatuji si její úsměv. Ptala se mě na tu práci z psychologie. Řekla mi, že to bere tak jako že jsem si tím řekla o pomoc. Pak se mě zeptala jestli jsem jim to v nemocnici řekla, ale já jsem odpověděla, že ne. Ona mi na to řekla, že jestli to neřeknu já, tak že to začne řešit ona. Dala mi svoje číslo na mobil ajestli budu něco potřebovat, tak ať napíšu... Leželo mi to v hlavě. Říkala jsem si, že když to začne řešit ona, že to bude pak větší "halo". Asi tak pul hodiny na to tam přišla doktorka a ptala se mi, co je mi a co mě trápí. Začala jsem jí to všechno říkat. Ve škole jsem byla za tu rebelku, co stírá učitele a nebrečí, ale ted jsem se třásla, ale brečet jsem z toho všeho nedokázala. Natolik to tam ve mě udělalo takovej guláš, že jsem nevěděla, co je radost, co je smutek. Cítila jsem jenom zlobu vůdči sobě, že jsem tlustá kráva, co jen žere a nedokáže se zříct jídla, nemá na to dost odvahy. Kolikrát jsem se nenáviděla za to všechno a chtěla si vzít život..... Řekla jsem jí to, chtěla jsem z toho začarovanýho kruhu pryč. Chtěla jsem být šťastná, jako ostatní. Začínala jsem na sobě pozorovat jak pořád jen myslím na jídlo. Jdu do školy a dodávala jsem si odvahu na to, abych nic ve škole nejdela. Na intru jsem jen ležela v posteli a myslela na to, že nesmím nic žrát a když jsem to porušila, třískala jsem věcma okolo sebe, pokoušela jsem se zabít. Pro nic. Pro vidinu toho že budu v kolektivu pořád ta hubená a ta krásná, ta nečím jiná..... Tenhle život už mě nebavil, chtěla jsem to změnit, ale sama jsem nemohla, prostě sama na to jsem nestačila. .... Nebýt paní učitelky, tak nevím kde teď jsem. Protože ona mě donutila udělat to zásadní rozhodnutí říct to a tím to taky tak trochu přiznat sama sobě. Jsem jí za to vděčná.... Samozřejmě, že nový život přinesl 13 kg navíc, ale lidé, spolužačky mi říkají, že jsem pořád hubená a že takovou pastavičku jako já by chtěli mít taky. Říkají mi, že neví kde jsem mohla přibrat těch 13 kg, že možná tak na hrudníku. .... Ale nový život mi přinesl více přátel, víc radosti. Najednou to není jen o tom jednom, najednou má život smysl: žít pro druhý a dělat druhé šťastnými a nemyslet pořád jen na sebe! ..... Lidé, co si tímhle neprošli, vidí jen to, že na konci toho všeho je smrt. Považují anorektičky za hloupé, nechápou proč to dělají, ale ono někdy se to v životě tak semele a ani já jsem si nebyla vědomá toho, že jsem do toho spadla a dřív jsem to taky odsuzovala. Ale teď když vidím, slyším někoho kdo má stejný problém, je i ho líto, ale chtěla bych mu nějak pomoci, ale to musí chtít i on. Zároveň ale mám zlost, proč se to děje. .... Ano, někdy mě dostanou myšlenky, že jsem tlustá, že to chci zpátky, ale pak si vzpomenu jaké to bylo a hned to zaženu zpět takové myšlenky. Ana je něco, co s vámi bude žít pořád, ale je jen na vás, jak moc budete mít pod kontrolou vy jí, nebo ona vás. Je to otáka vůle. Ostatní jsou tu pro vás a mě osobně tu cestu k lepšímu životu hodně usnadlili, hodně mi pomohli... Celá moje třída, dokonce i nekolik lidí z ostatních tříd ví, že jsem si tím prošla, ale berou to uplně normálně, nějak mě za to neodsuzují......Přeji všem ostatním: nedovolte aby ana měla pod kontrolou vás, ale mějte ji pod kontrolou vy!

6 Verity Verity | E-mail | 2. srpna 2013 v 15:34 | Reagovat

Chceš se navždy zbavit Any(nebo Mii,event. obou)? Chceš žít život bez neustálého hladu,počítání kalorií,popřípadě přežírání a následného zvracení?Chceš být milovaná? Bez jakýchkoliv podmínek? Existuje cesta..i pro Tebe..život ve svobodě..bereš to? TAK NAPIŠ-BUDEŠ ŽÍT!

jsme tu pro Tebe..

7 jitkakompertova jitkakompertova | 11. února 2014 v 20:58 | Reagovat

[2]: Je plno holek co je Ana a neumřelo-.-
Žijou holky co mají 42kilo

8 lvicek2000 lvicek2000 | 28. září 2014 v 17:03 | Reagovat

Že je na tom něco pravdy? Holka, prober se!! Tohle je do slova a do písmene pravdivý. Začíná to nevinnou dietou a končí anorexii. Všechny tyhle takzvaný "ana" holky, by potřebovali pořádně nafackovat, aby se probrali a uvědomily si, co to dělají za s prominutím píčoviny

9 Gab Gab | 17. prosince 2014 v 16:09 | Reagovat

Když chce člověk zhubnout, tak přestane žrát .. co je to za nesmysl? Organizmus přestane pracovat je to konec. Pokud chce člověk zhubnout musí jíst 5x denně malé porce a do toho cvičit .. a jestli člověka zajímá, jestli má na váze 45 nebo 55 kilo tak je to naprostý idiot. protože holky s rozdíměl váhy můžou vypadat stejně štíhle .. akorát fitnesska vypadá mnohem líp. Takže přestat shlíždět ,,ana blogy''  začít sledovt fitness blogy ... 8-)  A pokud s někdo z takového  článku co jsem si přečetla, něco vezme, tak jste naprostí kreténi. :-|

10 eli eli | 2. března 2015 v 6:19 | Reagovat

Ana je super, zachranila me od zatucneni..uz od 13 si diky ni pripadam silna a udrzuju krasne 42 kilove telicko :)

11 Lucia Lucia | 4. července 2015 v 18:36 | Reagovat

Pomôžte mi peosim

12 Pro Ana Kate Pro Ana Kate | 16. ledna 2016 v 9:20 | Reagovat
13 Pro Ana Kate Pro Ana Kate | 16. ledna 2016 v 9:22 | Reagovat

[10]: krásný ;) vsadím se, že týhle dlouhý pitomý komentáře líšou nějaký obèzní gamblerky :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama