Ušla jsem dost dlouhou cestu na to, abych si nechala řídit život sušenkou!!!!

Prosinec 2011

Blbé Vánoce

31. prosince 2011 v 18:56 | pro-ana-hubni |  Deník
Ahoj holky moje. Tohle byly snad ty nejhorší Vánoce v mém životě. Byli jsme na Moravě u rodiny a bylo to jak noční můra. =( Všichni byli protivní, hádali se a křičeli po sobě. A do toho pořád dokola omílali to pitomé jídlo. Musím teď povinně psát jídelníčky. Dříve jsem se z toho vyvlíkla ale teď prostě musím, nevyhnu se tomu. Jsem ráda, že svátky už jsou za mnou, ale s koncem Vánoc je plno kil nahoře. Připadám si jako medvídek Pú. Já ho nemám ráda už od malička. =D

Zblázním se =(

17. prosince 2011 v 18:18 | pro-ana-hubni |  Deník
Asi se vážně zblázním. =( Já tak nenávidím jídlo!!! Dneska když jsem si šla dělat snídaní tak jsem měla co dělat abych se nerozbrečela. Tak strašně moc bych chtěla být normální a neřešit tyhle pitomosti. Celý den mám depresi. Nevím co mám dělat. Udělala jsem si úkol z matiky a ani nevím jak protože jsem se na to vůbec nesoustředila. Před chvilkou jsem asi půl hodinky tancovala ale nebavilo mě to. Je to hrozné...tanec je můj život a mě to teď vůbec nebavilo. =( Vlastně celý den jsem nedělala vůbec nic. Hlavně uklízela. Už se nemůžu dočkat až půjdu dělat večeři. V kuchyni jsem aspoň trochu klidnější. Ani nevím proč. Horší samozřejmě bude až tu večeři taky budu muset snízt. Jezení bych klidně vynechala. Jak už jsem psala minule...vy holky, které jste do toho ještě nespadli úplně, vyhněte se tomu velkým obloukem! Zničí vám to život. PPP je mrcha, která vás chytne a už nepustí. Bude vás týrat myšlenkama na jídlo které tak nenávidíte. Je to paradox když to tak nesnášíte a snažíte se na to namyslet ale v hlavě to máte celý den a provokuje vás to. Mám vás všechny ráda holky. Držte se.

Tak jsem zpátky

4. prosince 2011 v 17:05 | pro-ana-hubni |  Deník
Tak jsem zase tu holky moje. =( Snažila jsem se z anorexie dostat. Bylo to těžké a myslela jsem že se zblázním! Rodiče začali vyhrožovat že zajdou do lékárny a koupí nějaké vytamíny po kterých se přibírá. Takže jsem ze strachu začala jíst. Jenže jsem se akorát dostala do úžasného přežírání. Jsem na sebe vážně dost naštvaná!!! Už jsem měla 54 kilo a musela jsem se vzdát!!! Jsem teď zoufalá, hrozně moc bych chtěla zhubnout. Brala bych klidně jen těch 54 kilo. Stejně je mi ale jasné že by mi to pak zase nestačilo. =( Vážně si připadám děsně tlustá. Mě snad tenhle pocit nikdy nepřestane pronásledovat. Pořád teď všem říkám jak je to fajn že už se cítím OK ale není to pravda. Buď už konečně chci být normální a nebo chci znovu zhubnout! V tom je nejspíš problém nás anorektiček (aspoň si to myslím, protože jich pár znám), my hrozně moc chceme být normální ale prostě už to nejde. Dostane se to tak hluboko že už se to dá jen ztěží vrátit zpátky. Věřte mi, kdo ještě není úplně v háji, vzpamatujte se a hned zapoměňte na hubnutí. Klukům se stejně nelíbí vychrtlé holky (aspoň mi to tak všichni říkají). A těch holek ktreré už jsou v tom až po uši je mi líto. Dřív jsem si říkala že mě se to nikdy stát nemůže ale je to tak snadné. Krade se to pomalinku a ani to nevnímáte a najednou vám někdo jednoho dne řekne že to není normální a že máte poruchu příjmu potravy. Budu tu znova psát protože už prostě dál přibírat nemůžu. Tenhle blog mi docela chyběl. Mám strach teď vlézt na váhu protože vím že to číslo na ní bude příliš velké. Upřímě mi chybí ty doby kdy jsem se radovala z každého deka které ubylo, když mi o něco více lezly kosti, když jsem měla úplně prázdný žaludek a cítila jsem se tak lehká. Nenávidím se za to. Myslela jsem že už je to pryč a budu znovu normální. Ta potvora mě ale nechce pustit. Nenávidím ji ale zároveň miluju. =(