Ušla jsem dost dlouhou cestu na to, abych si nechala řídit život sušenkou!!!!

Květen 2012

je to tu zase

29. května 2012 v 20:55 | pro-ana-hubni |  Deník
Minulý týden jsem asi třikrát zvracela a poslední dva dny jsem moc nejedla. No dneska už teda docela dost, měla jsem trošičku čoko lupínků s mlékem, tři a půl knedlíku (skoro suché protože omáčka se moc nedala jíst), plný talíř špaget a zmrzlinu. Tu mám teď chuť vyzvracet. :( Budu mít co dělat abych neletěla. Ale musím vám holky něco říct! Mám teď kluka. Zvláštní je že je to můj kamarád se kterým se znám už osm let. :D To je ten jak jsem si nebyla jistá jestli ho mám ráda nebo ne. Je to úžasné. Je mi osmnáct a tohle je můj první kluk. Vždycky jsem si říkala že není kam spěchat a že se hned do ničeho nepohrnu takže jsem dlouho nikoho neměla. Až teď a popravdě jsem ráda že to tak je. Tenhle úžasnej kluk je zrovna ten můj první. :) Ještě mi s nikým nebylo tak dobře. Ale to je teď ten největší důvod proč se bojím aby se to znovu nerozjelo (ppp). Klukům se to fakt nelíbí. A navíc má na mě rád úplně všechno. Nevím co teď dělat. On mě takhle má rád ale já se takhle nenávidím :(

je všechno v háji?

21. května 2012 v 15:19 | pro-ana-hubni |  Deník
Nevím co dělat. Už dva dny mám svůj pokoj nahoře v baráku úplně oddělený od rodičů. Už jsem dávno mohla zvracet ale nevzala jsem k tomu odvahu. Mám strach začít znovu. Ale nechci být tlustá a pořád přibírat. Musela jsem si vyklidit skříň a vyházet věci co nenosím protože mám skříň novou a nevlezlo se mi to tam. Nebyla jsem schopná vyhodit kraťasy které jsem nosila když jsem měla 54 kilo. Říkám si že ještě zhubnu tak je přece nebudu vyhazovat i když vím že se mi to už asi nepodaří. Mám totiž strach. Vím jak mě to pohltilo když jsem každý den musela vidět váhu. Když tak teď nad tím přemýšlím tak bych byla schopná zase hubnout. Zvládla bych to. Ale musela bych mít váhu. Když nevidím jestli čísla jdou dolů a jak rychle tak to prostě nejde. Asi se zblázním. Jak dlouho to ještě potrvá? Hubnout už nesmím ale v hlavě to pořád mám. =(

fakt díky!

6. května 2012 v 15:40 | pro-ana-hubni |  Deník
Byli u nás děda s nevlastní babičkou aby oslavili moje osmnáctiny. Bydlí na Moravě takže jsme se už dlouho neviděli (asi osm měsíců). A sotva co si u nás sedli tak neměli nic jiného na práci než rozebírat že jsem prý zhubla. A navíc to ani není pravda. Jesli má někdo představu že z 54 kilo na skoro 58 je hubnutí tak prosím. Jenže díky nim teď mamka zase zbystřila a pořád mě otravuje co jsem jedla a jestli zase nehubnu apod. Fakt díky lidi!!! Chcete mi zničit život nebo co? Sotva co se to doma uklidní tak přijedou oni a všechno zničí. Jsem na ně fakt naštvaná. Dneska si mě mamka dokonce zvážila protože mi nevěří. Já si zakryla oči protože to číslo prostě nemůžu vidět. Bojím se že by mě to tak rozhodilo že bych začala s hubnutím od znovu. Stejně se bojím že už se to malinko rozjelo. Nedávno jsem to nevydržela a zvážila se když rodiče nebyli doma. Mamka má váhu schovanou pod postelí abych jí neměla na očích, protože jsem na tom vážení fakt byla závislá (jako každá anorektička). Bylo tam 57,6 nebo asi tak nějak a kdybych teď viděla že je to číslo vyšší tak bych asi zase musela zhubnout protože já už prostě přibírat nechci!!! Nechci být zase tlustá. Už teď mám otřesnou postavu a víc bych to fakt nesnesla.